wz

Mopsíci


Prejsť na obsah

Hlavné menu:


Co jich trapi

Nejdůležitější zdravotní problémy

Mopsové nejsou plemenem, které by bylo výrazně postiženo nějakými závažnými zdravotními poruchami. I když přesnější statistika chybí, letité zkušenosti chovatelů potvrzují, že potíže se zdravím jsou u nich spíše ojedinělé, a také veterinární lékaři se s nimi kromě pravidelného očkování ve svých ordinacích setkávají spíše výjimečně. Přinejmenším v porovnání s ostatními krátkolebými plemeny lze mopsíky označit za poměrně zdravé, životaschopné a bezproblémové.

Přesto ani jim se potíže úplně nevyhýbají. Kromě nemocí, vlastních celému psímu rodu, existují i takové choroby, ke kterým jsou přece jen náchylnější než většina ostatních nebo které jsou pro toto plemeno dokonce charakteristické. Není třeba se jich předem obávat, je však určitě dobré o nich vědět.

Jsou to zejména anatomické dispozice, které, jsou-li dovedeny do extrémů, mohou být příčinou určitých zdravotních obtíží. Jako příklad je možno uvést vypouklé, snadno zranitelné oko a zkrácení horní čelisti, v jehož důsledku se někdy objevují potíže při dýchání.

Kromě toho se můžeme u mopsů setkat s geneticky zcela nebo částečně podmíněným chorobami, jako jsou např. pigmentová degenerace sítnice nebo vykloubení kolenní čéšky.

Již na začátku této kapitoly bychom chtěli zdůraznit, že žádný plemenný znak by neměl být vyjádřen v takové podobě, aby vedl ke zdravotním problémům. Je úkolem zejména rozhodčích a poradců chovu, aby tento základní požadavek chovu nepouštěli ze zřetele. Poradci chovu by měli získat dobrý přehled o geneticky podmíněných chorobách, které se v chovu vyskytují, a provést včas odpovídající preventivní opatření. Cílem chovu musí být především zdravá populace mopsů.

Choroby oční:

Jedná se o celou skupinu chorob, kterou můžeme pro lepší pochopení rozdělit na onemocnění předního očního segmentu - rohovky, čočky, duhovky, případně i.přední oční komory, a na onemocnění oční sítnice. Dále můžeme odlišit ještě onemocnění přídatných očních orgánů - slzných žlaz a slzných kanálků.

Choroby předního očního segmentu velmi úzce souvisí s typickým tvarem mopsího oka, který je příčinou toho, že oko není dobře chráněno před úrazy. Tyto stavy nejsou často od sebe přesně ohraničeny, přesto je pro lepší srozumitelnost probereme odděleně.

Úrazy oka

Právě zmíněný přední oční segment bývá nejčastěji zraňován jak cizími předměty jako jsou klacíky, trny apod., tak i jinými mopsy při hře, a to bohužel již v nejrannějším věku. Nejčastější jsou drobná poranění spojivky a zejména rohovky poškrábáním, mohou však vzniknout i závažná poranění pronikající do oční komory nebo i do sklivce. Posledně jmenovaná bývají provázena značnou bolestí a nelze si jich nepovšimnout. Jedinou alternativou je okamžité vyhledání veterinárního lékaře. Je nutno zabránit tomu, aby si mops oko škrábal. Pokud je poranění tak rozsáhlé, že dochází k výronu sklivce, pokusíme se oko krýt sterilním obvazem. V žádném případě se nesnažíme s případným cizím tělesem manipulovat nebo je dokonce z oka vytahovat.

Poranění rohovky, i když také bolestivá, nebývají zejména u malých štěňat tak nápadná. Pes potřásá hlavou, snaží se oko vytřít přední tlapkou. Oční štěrbina bývá zúžena /tzv.trismus/, oko slzí. Pokud máme podezření na poranění rohovky, můžeme se pokusit oko vypláchnout borovou vodou nebo např.Ophtalmo-Septonexem očními kapkami. Pokud obtíže nepřestanou, raději navštívíme veterinárního lékaře, protože při poranění rohovky hrozí velmi nebezpečná komplikace, kterou je rohovkový vřed.



Rohovkový vřed

Rohovkový vřed je velmi nebezpečné onemocnění, vznikající nejčastěji jako následek úrazu oka a vede k poškození rohovky. Poškození rohovky může také vzniknout nedostatečným zvlhčováním oka ve spánku - zůstává-li oko otevřeno - nebo poruchou slzných žláz.Další příčinou vzniku opakovaných rohovkových vředů může být drobné poškození rohovky, jehož příčinou je entropium nebo podobné stavy,jak se o tom budeme zmiňovat dále.

Rohovkový vřed vzniká proniknutím infekce do rohovky. Vstupní branou infekce je místo, kde byla rohovka poškozena. Následným zánětem vzniká vřed, který se projeví tečkovitým zkalením rohovky, které se velmi rychle šíří do plochy i do hloubky a může vést k proděravění rohovky a postupu infekce do dalších částí oka. Základní podmínkou úspěchu léčení rohovkového vředu je včasnost a intenzita léčby. Při léčbě rohovkového vředu je vážné nebezpečí z prodlení a nelze ji odkládat. Léčbu musí řídit zkušený veterinární lékař. Následkem rohovkového vředu, a to i dobře a včas léčeného, bývá téměř vždy menší nebo větší jizva na rohovce. Malá jizva však nemusí nepříznivě ovlivňovat vidění. Následkem opožděné a nesprávné léčby rohovkového vředu může být ale rozsáhlá jizva, slepota nebo i ztráta oka. Faktor času je nejdůležitější pro vyléčení s co nejmenšími následky.

Zákal čočky - šedý zákal

Zákal čočky může být jednostranný, nejčastěji jako následek úrazu, nebo oboustranný,postihující obě oční čočky. Ve stáří vzniká tvz.senilní zákal čočky,který je více méně vyjádřen u každého staršího mopse. Vzniká pozvolna v závislosti na věku. Začátek jeho vzniku je značně individuální. Stupeň zákalu může být rozdílný a někteří i velmi staří mopsové nemají vidění závažněji omezeno, jiní mohou i oslepnout.

V mládí může vzácně vzniknout oboustranný šedý zákal na základě vrozené geneticky podmíněné poruchy. Léčení šedého zákalu patří do rukou zkušeného veterinárního lékaře.

Pigmentový zánět rohovky - Keratitis pigmentosa

Typickým projevem tohoto zánětu rohovky je postupná tvorba pigmentového povlaku na povrchu rohovky u obou očí. Počátek bývá nejčastěji ve vnitřním koutku oka. Tloušťka tohoto povlaku je různá, v nejvážnějším případě může vést až ke slepotě. Příčin pigmentového zánětu rohovky je zřejmě více.V prvé řadě to zřejmě bude opakované dráždění povrchu rohovky např.entropiem, opakované drobné úrazy nebo nedostatečná tvorba slz a poruchy slzných kanálků vedoucí k vysychání rohovky. Pigmentový povlak vzniká pozvolna, zdá se, jakoby mops měl nasazenu kontaktní čočku tmavé barvy. V případě, že si majitel tohoto příznaku všimne, je třeba okamžitě navštívit veterinárního lékaře, protože léčba je možná v počátečních stadiích speciálními očními kapkami, v pokročilém stadiu je nutno zasáhnout chirurgicky.

Panus

Podobá se pigmentovému zánětu rohovky. Na rozdíl od něho však dochází k přerůstání sytě pigmentové tkáně z vnitřního koutku oka a v nejtěžších případech může tkáň přerůstat přes podstatnou část rohovky a značně omezovat vidění. Léčba je chirurgická.

Suchý zánět rohovky

Je způsoben vysycháním povrchu rohovky nedostatečnou tvorbou slz, poruchou funkce slzných kanálků nebo i tím, že víčka zůstávají ve spánku otevřena, což vede rovněž k vysychání rohovky. Rohovka se kalí, může docházet k tvorbě rohovkových vředů nebo pigmentového zánětu rohovky. Léčba poruchy slzných kanálků i tvorby slz je možná, také je možno se pokusit o zlepšení funkce víček.

Generalizovaná progresivní atrofie sítnice

Mopsové naštěstí nebývají touto nepochybně dědičnou nemocí postihováni tak často jako některá jiná plemena. Atrofie sítnice začíná plíživě a vede neodvratně k slepotě. Léčba není známa.

Entropium, distichiasis a další anatomické poruchy víčka vedoucí k dráždění rohovky

Jedná se vesměs o stavy, kdy řasy nebo chloupky, nejčastěji na spodním očním víčku /někdy se může jednat i o chloupky z nadměrně vyvinutého nosního valu/, zraňují rohovku. Příčinou je, že je buď víčko stočeno proti oční kouli, jak je tomu u entropia, nebo řasy rostou nesprávně, jak je tomu u distichiasy. Následkem tohoto chronického zraňování rohovky jsou stavy, které jsme již popsali, tzn.záněty rohovky nebo rohovkové vředy. Je možná chirurgická léčba zkušeným veterinárním lékařem.

Slepý mops

Slepota může vzniknout v podstatě ze tří příčin. Nejčastější je slepota ve stáří,kdy bývá způsobena senilní stařeckou - kataraktou - šedým zákalem čočky. Druhou nejčastější příčinou jsou následky úrazů oka, relativně nejméně častou příčinou je degenerativní postižení sítnice. Šedý zákal a degenerace sítnice postupují ve srovnání s dalšími příčinami slepoty poměrně pomalu, takže se mops může na slábnutí zraku lépe adaptovat. Zrak není pro psa tak důležitým smyslem jako čich, přesto znamená jeho ztráta podstatným omezením orientačních schopnost. Mops naštěstí plemeno, které by bylo náročné na pohyb ve velkém prostoru, protože se dokáže ochotně spokojitmu jen s bytem a zahradou, tedy známým prostředím, kde je schopen se dobře vyznat i po ztrátě zraku. I slepý mops může žít ještě velmi dlouho a šťastně ve své rodině i s jinými mopsy, pociťuje-li stále lásku a pokud se cítí bezpečně.

Zánět mozku mopsů - PDE - /Pug Dog Encephalitis/

Jedná se o závažný, pravděpodobně virový zánět mozku, který se vyskytuje zejména u mopsů - odtud jeho název. Vlastní příčina onemocnění není přesně známa, uvažuje se o viru podobném viru "nemoci šílených krav" i o podobném způsobu přenosu, tedy nedostatečně tepelně opracovaným krmivem. Tato velmi těžká choroba končící smrtelně se naštěstí vyskytuje zatím převážně v USA. Jedním z prvních příznaků bývají křeče a ztráta vědomí. Uvažuje se též o genetické dispozici. Léčba není známa.

Onemocnění pohybového aparátu

V zásadě neexistuje onemocnění pohybového aparátu, které by bylo pro mopse zcela specifické. Mopsi bývají postihováni stejnými chorobami pohybového aparátu, které jsou časté i u jiných malých plemen.

Vrozené vykloubení čéšky - vrozená luxace patelly

Čéška je plochá kost, která je uložena před kolenním kloubem,e spolu s kostí stehenní a holenní je jeho součástí a do jisté míry kolenní kloub chrání a zároveň zpevňuje šlachu čtyřhlavého stehenního svalu, která se upíná na horní přední část holenní kosti. Je jasné, že chybné uložení čéšky vede k poměrně závažným poruchám pohyblivosti v postiženém kolenním kloubu, koleno se nemůže správně ohýbat, objevuje se kulhání a další poruchy chůze. Podle toho, zda čéška má schopnost samovolně se vracet do správné polohy či je možno ji navrátit tlakem nebo zůstává trvale vysunuta mimo kloub, se vykloubení čéšky klasifikuje na čtyři stupně. Ten nejtěžší, čtvrtý stupeň znamená, že čéšku do správné pozice nelze navrátit ani tlakem, ani jiným manévry. Je pochopitelné, že čtvrtý stupeň má za následek nejzávažnější omezení pohyblivosti postiženého kloubu. Léčba je možná operací. Daleko nejdůležitější je však prevence. Jedná se o onemocnění nesporně dědičné. Poradci chovu a chovatelé by měli zvláště na chovných přehlídkách velmi pečlivě vzhledávat i nejlehčí formy vykloubení čéšky a nepřipustit postižené jedince do dalšího chovu. Je-li proveden úspěšný operační zákrok,může mops nalézt šťastný domov u každého, kdo se o něj dobře postará a kdo bude mít na paměti, že operovaný kloub nelze ani v budoucnu příliš přetěžovat.

Vykloubení kyčelního kloubu

U mopsů se neprovádí povinné vyšetření kyčelních kloubů, tak jak to známe např.u pracovních plemen. Stejně jako u vykloubení čéšky může být i vykloubení v kyčelním kloubu v různém stupni. Problematika vykloubení kyčelního kloubu a anatomická klasifikace různých stupňů je poměrně složitá a přesahuje rámec této knihy. U mopsů se vykloubení v kyčelním kloubu projevuje nejčastěji kulháním v souvislosti s větší fyzickou zátěží nebo prochladnutím. Diagnóza se stanovuje na základě rentgenového snímku, vyhodnoceného zkušeným veterinárním lékařem, do jehož rukou patří i další léčba.

Zánět zvukovodu

Mopsové, stejně jako jiná plemena s přehnutým ušním boltcem, bývají o něco náchylnější k zánětu zvukovodu. Podle statistických šetření patří dokonce zánět zvukovodu mezi nejčastější onemocnění mopsů. Zánět se projevuje tím, že mops si ucho škrábe a potřásá hlavou. Ve zvukovodu najdeme velké množství hnědočerveného hlenu a mazu, někdy zapáchajícího.Původcem onemocnění může být i specifický parazit. Důležité je ucho pravidelně kontrolovat a odstraňovat nečistotu, nejlépe smotkem látky nebo vaty. Můžeme použít i preventivní ušní kapky. Objeví-li se výtok nebo velké množství výše zmíněné hnědavé hmoty, přenecháme léčbu veterinárnímu lékaři.

Onemocnění dýchacího traktu

Zkrácení čenichové partie způsobuje, že mopsové jsou náchylní k některým pro ně typickým poruchám funkce dýchacího traktu, které mají svůj anatomický podklad právě ve zkrácení dýchacích cest. Všichni, kdo mají s mopsy co do činění, ať už jsou to majitelé, chovatelé,rozhodčí nebo poradci chovu, by si měli především uvědomit, že poruchy dýchání nejsou něčím, co by mělo být pro mopse typické. Mops musí být v souladu se standardem čilý,živý a šťastný pes, který je vždy ochoten a schopen za normálního počasí vyrazit se svým majitelem na procházku do přírody. Chrčení a neschopnost rychlejšího pohybu rozhodně nepatří ke znakům, které bychom mohli či měli považovat u mopsů za běžné. Vylepšování exteriéru by se nikdy nemělo dít na úkor zdraví mopse!

Následující poruchy, t.j.zúžení nozder, prodloužení měkkého patra a změknutí chrupavek průdušnice mají zčásti podobné příznaky, které vznikají, když se překážka pro vzduchový proud nachází v horních dýchacích cestách. Projevují se zatahováním břišní oblasti a dolní části krku při nádechu a chrčivými vdechy. Tyto stavy zvyšují nároky na činnost srdečního svalu, což je nebezpečné zejména pro starší mopsy.

Zúžení nozder

Je vrozené, má zřejmě dědičný základ. Postižený mops má trvale ztížený vdech, což se projevuje výše zmíněnými příznaky, které kolísají,zvětšují se při námaze, ale prakticky se projeví alespoň pohyb nozder v souvislosti s nádechem. Mops se pokouší kompenzovat nedostatečnost nozder tím, že se snaží co nejvíce dýchat tlamou. Pokud v důsledku této poruchy dochází dokonce k omezení fyzické aktivity, je nutná chirurgická korekce.

Prodloužení měkkého patra

Rovněž toto onemocnění má dědičný základ. Prodloužené měkké patro může kolabovat a padat na hrtanovou záklopku a tím zakrývat vchod do hrtanu. Následkem je dušení. Onemocnění se projevuje náhlými dusivými záchvaty s výrazným chrčením při vdechu a zatahováním. Stav bývá někdy dosti děsivý, ale většinou se sám upraví. Jestliže se tak nestane a dušení se stupňuje, je nutno jako první pomoc psovi zaklonit hlavu, nedojde-li ani potom k úpravě, je možno se pokusit uvolnit vchod do hrtanu zatlačením na měkké patro prstem. Tyto záchvaty velmi zatěžují srdeční činnost a mohou být nebezpečné i pro mozek v důsledku poklesu hladiny kyslíku v krvi. Chirurgické řešení je velmi obtížné, o to důležitější je prevence, jejíž podstatou je snaha o potlačení této nepříjemné poruchy v chovu.

Změknutí chrupavek průdušnice

Průdušnice je podobná vrapované hadici, tvořené pevně spojenými kruhovitými chrupavkami, které jsou pružné a zároveň dostatečně pevné, aby udržovaly dostatečný průsvit průdušnice k zajištění vydatného vzduchového proudění odpovídajícího potřebám organismu. Pokud jsou tyto chrupavky příliš měkké a jsou vystaveny většímu tlaku, kolabují a začnou tvořit překážku vzduchovému proudu. Zejména při větší tělesné námaze se objevují příznaky dušení se všemi nepříznivými důsledky, které jsme už popsali. Léčba zatím možná není. Prevencí je snaha o vyloučení jedinců postižených touto vadou z chovu.

Mops ve stáří

Přesný přehled o tom, jakého průměrného věku se mopsové dožívají, bohužel není k dispozici. Je však možno počítat s tím, že pokud nedojde k nějaké nešťastné události, štěně, které si pořídíme, má zcela reálnou šanci dožít se stáří 12 - 15 let. Tak starý mops má ovšem již zcela jiné potřeby a životní projevy než dvouletý mops v plné výstavní kondici nebo dokonce štěně. Psi, a u mopsů to můžeme pozorovat možná dokonce více než u jiných plemen, jsou tvorové v podstatě konzervativní. Dospělá a zvláště stará zvířata nerada přijímají velké změny ve svém okolí a denním režimu, nechtějí měnit trasu procházek a nedůvěřují stravě, kterou neznají.

Prohloubení tohoto konzervatismu ve stáří je dáno tím, že mopsí smysly ztrácejí na své kvalitě. V prvé řadě slábne zrak v důsledku stařeckého zákalu čočky. Prodělal-li pes nějaký oční úraz nebo zánět, po kterém zbyla jizva na rohovce, je senilní katarakta pociťována o to silněji. Rychlost úbytku zraku je individuální, někteří mopsové dokonce mohou prakticky oslepnout.

Dochází také k úbytku sluchu, který může být prohlubován probíhajícím chronickým zánětem zvukovodu. Úbytek zraku a sluchu způsobuje, že mops se hůře orientuje a pokud není ve známém prostředí, znejistí a je stresován. Tvrdí se, že hlavní smysl psa, čich, ve stáří ubývá nejpomaleji. Není nám však známo, že by tento fakt někdo prokázal. Spíše se vyvozuje z poznatku, že i slepý pes se dokáže ve známém prostředí uspokojivě orientovat. Bohužel máme pocit, že o psím čichu toho víme ještě velice málo.

Mops je v důsledku zkrácení čenichové partie náchylný k přehřívání za teplého počasí a vůbec k dechovým potížím. Nebezpečí přehřátí spojené s respiračním /dechovým/selháním a následnou hypoxií /poklesem hladiny využitelného kyslíku v krvi/ je u starých mopsů podstatně vyšší než u mopsů mladých. Mops se snaží snižovat tělesnou teplotu jediným možným způsobem, a to zrychlením dechové frekvence. To však vede k tomu, že množství kyslíku, které je převedeno z plicních sklípků do krve, klesá. Pokud včas nedojde k vyrovnání teploty a nasycení krve dostatečným množstvím kyslíku, hrozí, že stav se rozvine do nevratné podoby a skončí smrtí mopse v důsledku nedostatečného přívodu kyslíku k mozku a dalším životně důležitým orgánům.

Toto nebezpečí hrozí zejména v létě a při cestách autem a ještě se zvyšuje tím, že srdeční sval již ve stáří nemá takovou pružnost, aby dokázal vyhovět zvýšeným nárokům a není schopen přivést do důležitých orgánů dostatečné množství krve. Toto zhoršení funkce srdce je způsobeno především sklerózou koronárních tepen, které nedokážou vyživovat srdeční sval tak, aby zvládal zvýšené nároky stejně jako u mladého mopse.

Ostatně je to stejná situace jako u lidí, když hovoříme o ischemické chorobě srdeční. Je-li průsvit koronárních tepen příliš malý, hrozí nejčastěji při náhle vystupňovaných nárocích nebo při stresu akutní infarkt myokardu s následným chvěním /fibrilací/ komor a smrtí. Celá řada z nás jistě slyšela nebo má i bohužel osobní zkušenost s tím,že starý pes se rychle rozeběhl a náhle skonal. Příčinou byl nejspíše akutní infarkt myocardu. Sklerotické změny se ve stáří nevyhnou ani dalším tepnám, nejvíce je to cítit u postižení mozkových tepen. Skleróza mozkových tepen může dále snižovat schopnost starého psa nejen se učit, ale i orientovat se.

Vzhledem k anatomickým poměrům mohou někteří staří mopsové trpět plicní rozedmou, která může ještě více snížit funkci jejich srdce a plic.

Velmi nepříznivým faktorem pro rozvoj výše zmíněných poruch je obezita, ke které mají mopsové bohužel dosti značný sklon, jenž se ve stáří v důsledku menší pohybové aktivity ještě zvětšuje.

Staršího mopse mohou trápit rovněž pohybové obtíže. Může se jednat o postižení páteře, zejména meziobratlových plotének. Degenerativní změny ve stáří mohou způsobit snížení tloušťky plotének, jejich deformaci nebo dokonce výhřez meziobratlového disku. Jsou to stavy velmi bolestivé, které výrazným způsobem ochromují pohybovou aktivitu mopse. Nedojde-li včas k účinné léčbě, může příslušný nervový svazek odumřít a následkem je ochrnutí jedné nebo obou nejčastěji pánevních končetin.

Klouby mohou být ve stáří postiženy degenerativními změnami vnitrokloubních chrupavek - artrózou. Jsou to stavy opět velmi bolestivé a navíc úporné. Postiženy jsou nejvíce klouby, které jsou chronicky přetěžované např.obezitou nebo vrozeně méněcenné. Ve starším věku se mohou klinicky manifestovat lehčí formy vrozeného vykloubení kyčelního kloubu nebo nízké stupně vykloubení čéšky. Projevují se kulháním a překvapivou neochotou k rychlejší chůzi nebo procházkám. Stav se zhoršuje hlavně po námaze a v chladném a vlhkém počasí. Ve stáří se zpomaluje trávení, staří mopsové mívají sklon k zácpě. Rovněž vyměšovací funkce ztrácejí na efektivitě a při nevhodné dietě může stoupat množství zbytkového dusíku v krvi. Vzácné nejsou ani kameny močového měchýře.

Psi mohou trpět zbytněním prostaty, fenky zase gynekologickými problémy, např. zánětem dělohy nebo zhoubnými i nezhoubnými nádory mléčných žláz. Stejně jako u lidí se počet nádorů všeho druhu se stoupajícím věkem mopse zvětšuje.

Po přečtění těchto řádek by ve čtenáři mohl vzniknout dojem, že život mopse ve stáří musí být zákonitě těžký, plný chorob a strádání. Vůbec to však není nebo alespoň nemusí být pravda. Chtěli jsme jen upozornit na změny zdravotního stavu, které jsou ve stáří časté, abychom ozřejmili, jak důležitá je správná péče o starého mopse.

Při správné péči může i starý mops prožívat svůj život šťastně a spokojeně. Aby tomu tak skutečně bylo, je třeba se vynasnažit, aby se náš veterán cítil především bezpečně, mohl žít v klidu a udělat si pohodlí, kdykoli sám cítí, že je potřebuje. Nesmí být ve stresu z toho, že se mu na procházce ztratíme, že nám nebude stačit, že mu někdo sní jídlo nebo ho vypudí z jeho pelíšku. Musíme respektovat, že hůře vidí a slyší nebo že se špatně se orientuje v neznámém prostředí. Starý mops nemá žádné velké potěšení z dlouhého cestování a vůbec nemiluje změny ve svém okolí. Zejména při procházkách nesmíme zapomenout na to ,že ho mohou bolet klouby,že srdce a dech již neslouží jako za mlada.

Není nic horšího než neustálé pobízení starého dušného mopse k rychlejší chůzi.Věřte, že by rád vyhověl, kdyby mohl. Starý mops se daleko rychleji přehřívá a hůře snáší studené počasí. Mopsové mají velice rádi společnost dalších mopsů. Pokud však je našemu mopsovi více než 8 let, měli bychom si dobře rozmyslet, zda si koupíme další štěně, zvláště pokud byl doposud zvyklý žít sám. Koupi nového štěněte raději odložíme až na dobu, kdy od nás náš starý mops odejde navždy.

Nad zdravotními problémy, vznikajícími v souvislosti se stářím, však není nutno mávnout rukou. Mnohem vhodnější je obrátit se na veterinárního lékaře, který našemu mopsovi mnohdy dokáže pomoci nebo alespoň ulevit.

Každý majitel navíc může správnou prevencí, započatou již v mládí, svému pejskovi podstatně prodloužit život a také zlepšit jeho kvalitu. Každému mopsovi je třeba od mládí pravidelně čistit zuby, a to nejméně dvakrát týdně. Předejdeme tak rozvoji zubního kamene a následným zánětům dásní a okostice, které způsobují bolesti a předčasné vypadávání zubů.

Správným krmením zabráníme tomu, aby mops byl obézní. V důsledku obezity totiž může dojít k rozvoji aterosklerózy se všemi jejími komplikacemi. Ve stáří je možno zvolit stravu vyráběnou různými firmami se speciálním složením, odpovídajícím potřebě stárnoucího organismu. Při použití těchto diet nedochází k přetěžování organismu dusíkatými látkami, což má příznivý vliv na činnost ledvin. Obsah energie rovněž odpovídá sníženým potřebám stárnoucího organismu. Pravidelně kontrolujeme všechna citlivá místa /vrásky,zvukovod ,oči/. Sledujeme, zda se mops bez obtíží vyprázdňuje a zda stolice má obvyklý vzhled. Nezapomínáme, že i starý mops může onemocnět infekční chorobou a očkování je proto aktuální i ve stáří stejně tak jako prevence střevních parazitů.

Mopsové začínají poměrně brzy šedivět, i když záleží na genetické dispozici daného rodu. Některým se již ve čtyřech letech začnou na hlavě a v masce objevovat první šedivé chloupky. Šedivá hlava starého mopse působí dojmem hluboké životní moudrosti a jeho pohled má zvláštní jímavé kouzlo.

Každý mops miluje oddaně svého majitele a pána a bude šťasten, když mu bude smět být co nejblíže až do konce svých dnů. Za to, co nám každý mops dává, je naší povinností mu toto štěstí umožnit.

V dnešní době jsou už také u nás otevírány psí hřbitovy, kde je možno zajistit důstojný odpočinek i mopsům. Nezapomínejme ani na tuto smutnou stránku soužití s mopsy!

A když vás přepadne tak velký pocit smutku, že se s ním budete jen stěží vyrovnávat, vzpomeňte si, co se říká. Každý mops se dostane do ráje, kde je znovu zdravý, mladý a plný síly. Sedí tam u brány na konci duhového mostu, trpělivě čeká na svého pána a vrtí při tom špičkou svého zakrouceného ocásku.

Jděte a množte se!

Problematika rozmnožování u mopsů

S rozmnožováním malých společenských plemen, zvláště pak těch s výraznými tělesnými odchylkami od "přirozeného" stavu, to nebývá vždy úplně snadné. Chovatelé čivav, papilonů, ale třeba i anglických buldoků by mohli vyprávět! Štěňátka se rodí s obtížemi, bývá jich málo, mnohdy bývají méně životaschopná, fenky nemívají dostatek mléka...
Nic z toho naštěstí neplatí o mopsech. Je až kupodivu, že plemeno tak bizarního zjevu osvědčuje při reprodukci překvapivou vitalitu a odolnost. Důvodem toho bude zřejmě velmi široká chovatelská základna, ze které plemeno vyšlo - v 18. a počátkem 19. století mops patřil k nejrozšířenějším společenským psům vůbec -, takže se neprojevily nežádoucí důsledky úzké příbuzenské plemenitby. Svou roli mohlo sehrát i přikřížení jiných plemen v nedávné minulosti /v této souvislosti se hovoří o malých hladkosrstých pinčích/.
Buď jak buď, s rozmnožováním mopsů v zásadě nebývají problémy. Což je ovšem konstatování velmi relativní. Již nejeden začínající chovatel mopsů se po problémech, s nimiž se setkal u svého prvního vrhu, další chovatelské činnosti dobrovolně vzdal se slovy "už nikdy více!".
Jako každá lidská činnost, má -li být dělána dobře, i chov mopsů vyžaduje plné nasazení, schopnost poučit se z vlastních chyb i ze zkušeností jiných.
K prvním problémům může dojít už při krytí. Psům, zvláště těm nezkušeným, mnohdy dělá potíže samostatně nakrýt fenu. Nutná tedy bývá asistence zkušeného chovatele, který psa dokáže přidržet, ale zároveň neodradit, který si bude vědět rady i s "prvničkou", fenkou vystrašenou nebo příliš dominantní. Pokud tedy své feničce nevyberete za ženicha osvědčeného plemeníka, který už vícekrát úspěšně kryl, předem si raději domluvte odbornou pomoc. Časem se jistě i vy sami naučíte, jak při krytí postupovat, ale zvolit metodu pokusů a omylů na nezkušených zvířatech nemusí být nejvhodnější. Pokud byste např. šli na věc příliš zhurta, pes může už navždy ztratit v této záležitosti sebejistotu. Abyste ji naopak posílili, je třeba ho s fenou vždy navštívit v jeho domácím prostředí, kde se cítí nejlépe.
Předpokládejme však, že se dobrá věc podařila a vy plni napětí čekáte, zda vaše fenka skutečně bude maminkou. I když vaše netrpělivost je pochopitelná, mějte na paměti, že nic nelze uspěchat. I když teoreticky je možné březost rozpoznat pomoci ultrazvukového vyšetření již poměrně brzy a také zkušený veterinář ji dokáže prohmatem mnohdy diagnostikovat již ve čtvrtém týdnu, není důvod, proč fenku vystavovat stresu z návštěvy veterinárního lékaře či laboratoře jen proto, abyste ukojili vlastní zvědavost. Pokud budete vnímaví, možná některé příznaky zaznamenáte i vy sami - fena často nápadně mění své chování, je mazlivější, pohodlnější, lenivější, mění se jí chutě. Buď jak buď se brzy dočkáte.
Nejpozději v šestém týdnu bývají příznaky březosti patrné i úplnému laikovi: břišní dutina se nápadně zvětšuje, struky růžoví a jsou tuhé, objevuje se mléko, v poslední fázi lze pod kůží na břiše rozeznat i pohybující se štěňata. Trochu složitější situace nastává, když fenka nosí pouze jedno štěně, jindy chovatel může být na pochybách, nejde -li o falešnou březost. Pokud zůstáváte až do posledních dnů před předpokládaným termínem v nejistotě, přece jenom byste se asi měli vypravit k veterinárnímu lékaři, abyste zjistili skutečný stav věcí. Vzhledem k tomu, že mopsové patří mezi malá plemena a většinou mívají poměrně početné vrhy /4 - 5 štěňat/, březost na nich bývá ve své druhé polovině jasně patrná.
Porod v naprosté většině případů probíhá bez problémů. Císařské řezy jsou u mopsů na rozdíl třeba od francouzských buldočků skutečnou vzácností. Přesto je asistence chovatele u porodu nezbytná: mopsičky sice vesměs dobře rodí, ale většinou už nedokážou, vzhledem k anatomické stavbě hlavy, svá štěňata vyprostit z plodových obalů, takže hrozí možnost jejich udušení. Tady už musí pomoci chovatel, plodový obal opatrně roztrhnout nebo nastřihnout, štěně "vybalit", a nití mu asi 4 cm od bříška podvázat pupeční šňůru.
Další průběh situace lze zvláště u mopsích prvorodiček jen stěží odhadnout. Některé se ještě během porodu svým štěňatům aktivně věnují, olizují je a masírují jazykem a posunují je směrem ke strukům. Bohužel nijak vzácné není ani to, že fena o štěňata zprvu vůbec nejeví zájem, utíká před nimi či na ně dokonce vrčí. To vše se často v průběhu následujících dní obrátí k lepšímu - ale někdy také ne. I když fenky mopsů mívají mléka dostatek, někdy nechtějí svá štěňata kojit, případně jsou k tomu ochotné jen za přítomnosti majitele. Tomu v takovém případě nastává mravenčí práce: zpočátku po dvou, později po třech hodinách ve dne v noci musí štěňátka "nakrmit", respektive přimět fenku, aby si lehla, a dohlédnout na to, aby nevstala dříve, než se všechno její potomstvo do sytosti napije.
Před krmením nebo po něm je nutno všem štěňátkům opatrně vlhkým hadříkem nebo vatičkou namasírovat okolí řitního otvoru a bříško, aby se mohla bez problémů vyprázdnit.
Zvláštní pozornost je třeba věnovat mopsátkům slabším či menším, a to zvláště v početnějších vrzích. Dravější a větší sourozenci si s typickým egoismem mláďat zaberou všechny struky a na malé se nedostane. Pozorný chovatel tuto situaci okamžitě zaregistruje a dohlédne na to, aby i to nejmenší štěně dostalo šanci. Jak ji využije, záleží už na něm. Některé se "chytí" a po několika dnech nebo týdnech své sourozence dožene, jiné v boji o přežití podlehne. Nejsme příznivci umělého dokrmování neživotaschopných štěňat, ale již několikrát jsme zažili, že z nejmenšího štěněte, které se na počátku zdálo zcela bez šancí, vyrostl zcela normální a po všech stránkách kvalitní mops.
I když zdůrazňuji, že fenky mopsů mívají v naprosté většině případů mléka dostatek, může nastat i situace opačná. Kojení štěňat mohou ohrozit také vážné poporodní komplikace feny. Nejvhodnějším řešením takových případů je sehnat vhodnou náhradní matku, což se ovšem podaří málokdy. Chovateli pak nezbývá, než krmení štěňat převzít na svá bedra.
I když dnes už existují velmi kvalitní náhražky mateřského mléka, po kterých štěňata dobře prospívají, přesto umělý odchov bez matky není nic snadného. Jeho technika byla mnohokrát podrobně popsána v odborných chovatelských příručkách, na které odkazujeme. Věříme však, že k tomuto krajnímu řešení nebudete muset přistoupit.
U početných vrhů /5 štěňat a více/, nebo u takových, o které se fena nechce příliš starat nebo má málo mléka, se snažíme co nejdříve začít s dokrmováním. Již po dosažení 2 týdnů věku můžeme začít podávat speciální kaše pro štěňata, které nabízejí někteří výrobci psích krmiv, o týden později již i najemno nakrájené nebo nahrubo namleté vařené hovězí a drůbeží maso s přílohou a strouhanou mrkví. Štěňátka zpočátku asi nebudou o předkládané krmivo jevit velký zájem, proto je povzbudíme namáčením prstů do potravy. Jejich olizování je pro ně mnohem snazší a rychleji vede k převedení na tuhou stravu.
U normálních bezproblémových vrhů začínáme s dokrmováním až ve 3 - 4 týdnech věku. Zpočátku podáváme jen jednu dávku denně, postupně jejich počet zvyšujeme a omezujeme kojení. Držíme se osvědčené zásady, že nikdy nepodáváme více než jeden druh nového krmení v jednom dni. Tímto způsobem nejlépe zjistíme, jaká potrava štěňatům vyhovuje a jaká ne, případně co jejich organismus vyloženě nesnáší. Jakmile se vyskytnou zažívací problémy, okamžitě nový druh vypouštíme, případně dočasně zavádíme dietnější stravu.
Stejnou pozornost, jakou věnujeme výživě štěňat, však musíme věnovat i výživě jejich maminky! Máme na paměti mnohokrát prokázanou skutečnost, že fenka v době vrcholné laktace, zvláště živí -li více hladových krků, potřebuje oproti normálu troj až čtyřnásobné množství potravy - a to potravy vysoce kvalitní! Pokud ji trvale živíme průmyslově vyráběnou stravou, musíme v této době podávat speciální granule pro kojící feny, samozřejmě jen skutečně kvalitních a ověřených značek. Podle našich zkušeností však mnozí mopsové nepřijímají granulovanou stravu s velkým nadšením. Pokud na její příjem fenka není trvale navyklá, v době březosti a po porodu se rozhodně nesnažíme jí násilně vnutit "to nejlepší", protože by se mohlo snadno stát, že by začala potravu odmítat a tím ohrozila sebe i celý vrh. Raději pokračujeme v krmení tradičními krmivy, ovšem zvýšíme nejen množství, ale i podíl živočišných bílkovin, tedy masa, mléčných výrobků atd. Stravu bychom měli obohacovat vitaminy i minerálními látkami, zvláště vápníkem a fosforem, vhodné dávkování však raději prokonzultujeme s naším veterinárním lékařem.
Vždy musíme mít na paměti, že výživa feny v době kojení má klíčový význam pro její zdravotní stav i pro zdraví štěňat. Proto raději slevíme z našich za běžné situace oprávněných zásad a fenku klidně trochu rozmazlujeme, snažíme se vyjít vstříc jejím chutím. Občas se u fen po porodu projevuje nechutenství, které se snažíme podpořit podáváním mimořádně lákavé stravy /pečené kuře, každý den čerstvě vařené oblíbené maso, kousky sýra apod./, příp. i vhodně zvolenými medikamentózními přípravky.
Pokud se mopsí maminka o své děti pečlivě stará - a tak tomu ve většině případů, i když někdy po rozpačitém počátku,skutečně je - nebývají první tři až čtyři týdny života pro chovatele nijak zvlášť náročné. Samozřejmě vrh udržuje v čistotě a v suchu, štěňátka pozorně sleduje a pravidelně váží, věnuje velkou pozornost výživě matky - ale jinak toho vlastně tak moc na práci nemá.
Ale pozor! Zrovna když se mu podaří překonat počáteční obtíže, když si fenka i rodina na přírůstek zvyknou a všechno klape jako na drátkách, může přijít šok. Nejenom mopsové, ale všechny fenky malých a někdy i větších plemen jsou v době kojení štěňat ohroženy mimořádně závažným nebezpečím. Jeho název zní poporodní eklampsie. Jedná se o akutní nedostatek vápníku, projevující se zpočátku neklidem feny, topornými pohyby a vysokou horečkou. Tato fáze pak většinou rychle přechází do stavu křečí a celkového ochrnutí. Jakmile se objeví první příznaky, je třeba na nic nečekat a nejrychlejší cestou fenu dopravit k veterinárnímu lékaři. Pomoci jí totiž může jen nitrožilně aplikovaná kalciová injekce, po které zvíře většinou "zázračně" ožije. Kdyby však chovatel příznaky přehlédl nebo jim nevěnoval okamžitou pozornost, může eklampsie po několika hodinách skončit i smrtí zvířete. To je důvod, proč je fenu v období kojení nutno hlídat pokud možno 24 hodin denně a ponechávat ji samotnou jen na minimální dobu. Chovatel, který si vezme první týden po porodu dovolenou a potom zase nastoupí na osm hodin do práce a fenu nechává bez dozoru, postupuje krajně nezodpovědně. Právě v době, kdy už se zdá, že má vyhráno, tedy když jsou štěňatům tři týdny, hrozí největší nebezpečí. Laktace totiž dosahuje maxima a organismus kojící matky ze sebe vydává všechno.
Ptáte se, zda se lze této hrozby všech zkušených chovatelů nějak vyvarovat? Zčásti ano tím, že budete svou fenku optimálně krmit a již v období březosti a i po porodu jí podávat odpovídající dávky kalcia a fosforu. Vhodný přípravek jakož i způsob dávkování prokonzultujte se svým veterinárním lékařem.
Tímto způsobem můžete nebezpečí poporodní eklampsie omezit, ale bohužel ne zcela vyloučit. Stává se, že i feny, kterým se po všech stránkách dostává optimální péče, bývají postiženy, někdy dokonce i opakovaně. Pravděpodobně je dispozice pro eklampsii dědičná, proto by feny, u kterých se opakovaně projeví, neměly být vůbec používány do chovu.
Věříme však, že se vám všechny problémy vyhnou a vy s vaším odchovem zdárně proplujete prvním měsícem života. Oddychli jste si, že nejhorší máte za sebou? Omyl, to největší vzrušení vás teprve čeká! Teprve teď přichází zatěžkávací zkouška trpělivosti a tolerance chovatele i celé jeho rodiny.
Jakmile mopsí dorost začne běhat, nestačí mu už pobyt v těsném košíku nebo porodní bedně. Zkušení chovatelé nejpozději v této době postaví kolem nich prostornou drátěnou ohrádku /které jsou běžně nabízeny výrobci kynologických potřeb/, pochopitelně čím větší, tím lepší. Za dostatečný považujeme rozměr 1 x 2 metry. Ovšem po několika málo dnech či týdnech začne být štěňatům těsná i sebeprostornější ohrada. Ideální je, pokud to počasí a zázemí chovatele dovolí, štěňátka zhruba od pátého až šestého týdne věku pravidelně vypouštět na ohrazený kus zahrady nebo aspoň balkónu a také po bytě.
Malí mopsíčci by si už v tomto věku měli zvykat na běžný chod domácnosti, na různé zvuky, jako je zazvonění zvonku či telefonu, hučení luxu či myčky na nádobí. Měla by se naučit přijít na zavolání, měla by být zvyklá na časté chování a hraní s chovatelem i ostatními rodinnými příslušníky včetně dětí. Chvíle zvýšené aktivity samozřejmě střídáme s delšími chvílemi odpočinku, na které štěňata zavíráme zpátky do jejich výběhu. Po bytě či po zahradě je vypouštíme co nejčastěji, ale pouze tehdy, když se jim budeme moci věnovat.
Právě tato fáze už nejenom odchovu, ale i výchovy štěňat klade na psychiku chovatele značné nároky. Štěňátka se ještě nedokážou spolehlivě vyprazdňovat na místě k tomu určeném /i když nácvik chození na noviny jsme zahájili zároveň s odstavem /, všechno je zajímá, takže zařízení bytu snadno může dojít úhony. Na druhé straně i ona jsou ohrožena mnoha věcmi od překousaných šňůr elektrického vedení přes spolykané předměty nejrůznější velikosti až třeba po nebezpečí, hrozící od mnohdy jedovatých pokojových či zahradních rostlin, od jiných domácích zvířat či malých dětí.
Přesto se žádný zodpovědný chovatel nesnaží si tuto dobu usnadnit tím, že štěňat prostě zavře do nějakého ohraničeného prostoru a dál se o ně nestará. Fáze socializace je nesmírně důležitá a pokud je během ní štěňátkům odpírán intenzivní kontakt s člověkem, velmi negativně se to projeví na jejich psychice v dospělosti. Bohužel se tu a tam ještě i dnes setkáváme s bojácnými, před lidskou rukou uhýbajícími mopsy. Toto chování nebývá důsledkem nějaké dědičné dispozice, ale právě "jen" zanedbané včasné a dostatečné socializace.
Jak vidíte, odchovat fyzicky i duševně zdravý vrh a v pořádku ho předat novým majitelům není nic snadného. Je to opravdu, jak říkají Angličané, "full time job" neboli práce na plný úvazek. Po dobu minimálně dvou měsíců vyžaduje od chovatele plné nasazení, ale také dostatečné materiální zázemí. I když štěňata jistě lze odchovat i v malém městském bytě, ideální to není ani pro jednu stranu. Malí mopsové potřebují dostatek prostoru, nelze je vypustit po luxusně zařízeném obýváku s hustým kobercem a a pak sebe i je stresovat neustálým hlídáním, okřikováním a napravováním škod. Ideální je, pokud mohou alespoň část dne trávit venku, na slunečních paprscích, na trávě a na čerstvém vzduchu. Povinností každého chovatele je vytvořit svým odchovům co nejlepší podmínky a předávat novým majitelům štěňata, která budou dále šířit dobré jméno celého plemene.

Úvod | O nás Mopsících | Predstavime se Vam | Co jich trapi | Diskuze | Ruzne | Zabava | Fotogalery | Chat | Flasch | NOW | Mapa stránok




Naspäť na obsah | Späť na hlavné menu